TJ Sokol Želetice

FK Čejkovice - Sokol Želetice 3 : 6 ( 3 : 1)
branky: Marada František 3, Křůmal Aleš, Zálešák Matěj, Hrabal Roman
sestava: Šimeček Michal - Šedý Michal, Doležal Petr (80´Kopeček Jiří), Křůmal Aleš, Svatoň David - Jakeš Václav (45´Macháček Milan) , Hrabal Tomáš, Hrabal Roman, Čureja Kristián - Zálešák Matěj, Bednařík Luděk (45´ Marada František)

Dnešním soupeřem našich fotbalistů bylo mužstvo Čejkovic. Obce proslavené vynikajícím  vínem. Již při vjezdu do vsi na vás dýchne omamná  vůně vinné révy a burčáku. Taktéž celou cestu ke hřišti vám lemuje jeden vinný sklípek vedle druhého a nad nimi se majestátně  tyčí čejkovické vinohrady.  Toť naše dnešní místo činu. Místo činu s týmem, který doposud nezískal  zatím ani  jeden jediný bod. A tak to podle našeho scénáře mělo zůstat.

Ehmm...Dnešní?? Při úvodní pětačtyřicetiminutovce jsem na chvíli měla pocit, že mnozí z našich fotbalistů navštívili místní vinné  sklípky již včera v předstihu a doposud se nevzpamatovali z onoho opojného stavu, který tato lihovina může přinášet. Jinak si naši hru v prvním poločase nedokážu vysvětlit.

Zápas jsme o něco aktivněji zahájili my. Do první vážnější akce se dostal kapitán David Svatoň ovšem pálil vysoko nad branku. Poté na brankáře zkoušeli svá kouzla navrátivší se Roman Hrabal s Matějem Zálešákem, ovšem ani v jednom případě z toho nic nebylo. Zálešákův centr skončil v náruči čejkovického golmana.

Na druhé straně vystrčil růžky soupeř, kdy se po rohovém kopu dostal do obrovské šance, ale na poslední chvíli zachránil míč na brankové čáře Michal Šimeček. Tohle bylo první vážné varování a náznak toho, že by tohle utkání nemuselo být  tak snadné, jak se zpočátku zdálo.

Naši kluci se snažili vytvořit na čejkovické fotbalisty určitý tlak, na jehož konci byla střela Matěje Zálešáka, ale ani tahle akce našich kluků neskončila v síti Čejkovic. Naopak na naší půlce musel zasahovat po brejku soupeře  náš golman.

Nakonec se nám přesto podařilo jít do vedení. Na ofenzivní výlet do vápna soupeře se vydal Aleš Křůmal, který se na trápení našich  borců  v útoku nemohl dívat a otevřel skore zápasu 1:0 pro Želetice!!

Z jednogolového náskoku jsme se ale mohli  radovat jen pár minut.  Stačil jen jeden zbytečný faul našich obranců, jeden volný přímý kop Čejkovic (jen tak mezi námi, jednalo se o nádhernou těžko chytatelnou  střelu do šibenice) a protivník srovnal na 1:1!!

Naprosto stejná situace mohla nastat  hned vzápětí na druhé straně, ale Matěj Zálešák střílel z přímáku jen po zemi a s tím si čejkovický brankář poradil.

Zbytek poločasu se dohrával podle nejhoršího možného scénaře přímo jak vystřiženého z nějakého hollywoodského hororu. Čejkovice po další krásné střele z dálky šly do vedení na 2:1 a aby toho nebylo málo, (sice jsme se snažili o vyrovnání, kdy se po rohovém kopu opět k hlavičce dostal Matěj Zálešák,ale zase z toho nic nebylo) soupeři se podařilo z minimálně třímetrového ofsajdu (samozřejmě nemávaného, byť jasně viditelného) zvýšit na 3:1!

Pranic nepomohly sáhodlouhé debaty s rozhodčím. Ten samozřejmě věděl své.

O přestávce tedy naši fotbalisté nebyli v nejlepším rozpoložení.  "Menší" slovní rozepře a horké hlavy svých spoluhráčů   musel krotit kapitán Svatoň. A nebylo to příliš snadné. 

Do druhého poločasu jsme vstoupili s jasným cílem. Pokud možno začít hrát naši hru a otočit zápas. Na první pohled (když vezmeme v potaz neustále vřeštící kotel čejkovických fanoušků ženoucích své mužstvo dopředu) nemožná situace. Ale co  na druhý??

Snad ještě nikdy nemohli fanoušci vidět  tak odlišné dva poločasy v rámci jednoho zápasu.  Pokud první poločas byl v  našem podání katastrofální, ten druhý naši fotbalisté odehráli na jedničku s hvězdičkou. A klidně i třikrát podtrženou. V samém napětí jsem dokonce hodnou chvíli zapomněla fotit a psát si své poznámky, protože jsem se bála, že o něco přijdu, jakmile byť jen na chvilku dám hlavu dolů.

Soupeř s úderem prvního poločasu jakoby ztratil svoji veškerou sílu, rychlost a motivaci urvat své první body v sezoně. Naopak jsme na hřišti úřadovali my. První pokusy Kristiána Čureji a Matěje Zálešáka byly ještě bez odezvy,ale pár minut nato se po krásném centru dostal k hlavičce Zálešák a snížil na 3:2!  Želetice se neustále tlačily dopředu a bylo otázkou času, kdy mezi čejkovické tři tyče začnou padat další  goly. Krásná střela Františka Marady z otočky sice šla ještě mimo (což byla velká škoda, byl by to tuze krásný gol), ale netrvalo dlouho a našemu celku se podařilo vyrovnat.  Stalo se tak po centru Tomáše Hrabala a následné hlavičce útočníka Františka Marady.  3:3!!

Tlak, který jsme si vzápětí dokázali vytvořit, byl přímo neuvěřitelný. A bučení, nadávky  a posměšky  čejkovických fanoušků na adresu našich borců, které měly naše kluky eliminovat, jako by jim naopak vlévaly do žil spoustu nové a nové krve.

Nádherná dalekonosná střela se podařila například střídajícímu Milanu Macháčkovi, ale nenašla cíl.  Škoda. Stav byl stále nerozhodný. Prolomit to zkoušeli Doležal Petr, střelecky nabuzený Zálešák i Aleš Křůmal, ale stále té naší finální fázi něco chybělo.

Naštěstí ne dlouho. Zkoušeli jsme střílet ze všech stran, z každé pozice a po jedné takové střele našeho útočníka Marady se k dorážce dostal Roman Hrabal a dokonal fantastický obrat na 4:3 pro nás!!

Pokud byste čekali tlak Čejkovic, jste na omylu. Naši protivníci již všechny své síly vyčerpali a díky tomu měly  víc ze hry Želetice. Kluci byli všude u  balonu první, a i když třeba náhodou míč  ztratili, do několika málo sekund jej snadno  dokázali vybojovat zpět. Vběhávali soupeři do přihrávek a hlavně naši záložníci Čureja s R. Hrabalem mohli obráncům Čejkovic jen zamávat, když je mijeli v neuvěřitelné rychlosti, kterou dovedou nabrat.

Svůj první  gol po návratu do Želetic mohl vstřelit Tomáš Hrabal, ale bránu Čejkovic přestřelil. 

Obrana Čejkovic byla ve druhém poločase děravá jak ementál, svou děravostí ji dovedl předčít snad jen čejkovický golman. František Marada měl už našich nevyužitých šancí plné zuby. Rozhodl se proto soupeřova golmana šetřit a vyslal na něj střelu docela ledabylou, jen tak, aby se neřeklo, ale neuvěřitelné se stalo skutečností a střela skončila v  síti domácích. 5:3 pro Želetice!!

A svůj hattrick na 6:3 dovršil hned pár minut poté. Ten celkově devátý gol dnešního zápasu byl pomyslnou definitivní tečkou za ním.  Třešničkou na dortu, který nejprve chutnal docela hořce, ovšem poté se hořká přichuť rozplynula a zůstala jen ta sladká.

Hoši, teď upřímně. Byl ten první poločas zapotřebí???

Není radno podceňovat trpaslíky. Své o tom ví i náš útočník František Marada, který celý zápas shrnul slovy: "Nebyl to tak lehký zápas jak jsme si před začátkem mysleli, ale nakonec jsme dokázali, že máme víc sil k tomu, abychom s přehledem vyhráli. A nakonec platí:
Konec dobrý všechno dobrý."

Přesně tak. Příští týden mají naši kluci volno, aby nabrali síly do napínavého podzimního finiše, tak snad ta přestávka bude k našemu prospěchu a  ta šňůra vyhraných zápasů v řadě se  nepřetrhne. Další zápas je čeká až 16.10., kdy na vlastním hřišti  v 15:00 vyzvou Suchov. Všichni jste srdečně zváni!

Pár fotek ze zápasu,  zbytek najdete ve fotogalerii:

"Pojď k páníčkovi," jako by říkal golman Michal Šimeček.

Pavel Koutný a Aleš Křůmal při předzápasové poradě.

Zcelá sám, neobsazen. Chvílemi byla cesta k soupeřově bráně až podezřele snadná...

Nevyužitý volný kop Matěje Zálešáka.

Střelec první branky Želetic, Aleš Křůmal, při jednom ze svých oblíbených ofenzivních výletů....

Hrálo se skutečně v krásné vinnařské oblasti. Majestátné vinohrady nad sklípky toho budiž jasným důkazem.

Jeden ze dvou našich střídajících žolíků - Milan Macháček...

Roman Hrabal při jedné ze svých šancí. Bude gol??

S blížícím se koncem zápasu toho mnozí měli už plné zuby...

Další výsledky:

Hrubá Vrbka - Vacenovice B  1 : 1

Archlebov - Čejč  3 : 0

Vnorovy B - Lopiv B  4 : 2

Vřesovice - Ježov B  6 : 1

Mikulčice B - Věteřov  3 : 0

Bohuslavice - Suchov  6 : 0

Tabulka: